První králové Qerenie

Bohové tomu chtěli, že první z qerenijských vládců nebyl s rodem Qerenů spřízněn krví. Poslední muž toho jména byl vladyka Anar, jenž zahynul v bojích s trpaslíky na severních výspách lidského osídlení. Jeho sestra Eana pojala však za svého manžela Bitara z rodu Asharů, kteří byli s Qereny blízkými přáteli – spolu s Anarem bojoval Bitar proti trpaslíkům a když ti byli poraženi, přesvědčil Anara, aby pro svoji zemi zabral některá území svých nepřátel. Anar ovšem zemřel dříve, než se tak mohl rozhodnout, a proto Bitar zabral nová území sám. Na památku svého přítele ustanovil dosud obývaná území vévodstvím a nazval jej Qerenie. Sám se pak po boku Eany ujal vlády a dal zemi první zákony, první lodě, jež vyslal přes moře, postavil velký chrám v Teronu a zřídil v tomto hlavním městě první kamenné divadlo.

Dlouho se ale lidé neradovali ze svého míru. Trpasličí nájezdníci, bažící po pomstě za sebraná území a porážku, zaútočili nečekaně na Qerenii. Bitar proti nim vytáhl, ale trpaslíci byli na rozdíl od qerenijských připraveni. V nejtužším boji ještě posílili své řady a zatlačili qerenijské daleko na jih. Válka prošla Duvaramem, Wurmem a zastavila se až u Teronu. A na bojišti při obraně svého města zahynul Bitar Ashar. Eana se svými syny Bawarem a Waharem v posledních chvílích obléhání utekli na jih, zatímco trpaslíci se prolamovali do města a zapalovali vše, co hořelo. Co nemohli spálit, to roztloukli na štěrk. Pak prohlásili severní Qerenii za své území a z rozbitých měst postavili strážné hraniční věže.

Dlouho pak Eana žila s dětmi v ústraní, nakonec ale i ji nalezla smrt. V té době byl starší z bratrů Bawar již dospělým mužem, a tak se postavil do čela zemí, které mu ještě zbývaly. Opevnil severní hranici, zbudoval nová města a vycvičil novou armádu. A k dovršení toho všeho sám sebe prohlásil králem a svá území pojmenoval královstvím Jižní Qerenie. Tím dal trpaslíkům najevo, že dosud neztratil zájem na dobytí zemí na severu. A také to netrvalo dlouho a král Bawar proti malému lidu vytáhl. Zprvu kladli trpaslíci odpor, ale pak se Bawarovi podařilo jejich obrannou linii prolomit a vjel se svým vojskem hluboko do trpasličího území. Jenže kdo chce moc, ten o ještě více přijde, říká se mezi lidmi. Bawar, opojený tak náhlým vítězstvím, zajel až příliš daleko na sever a když se obrátil, aby se stáhl, nebylo již kudy ustoupit. Trpaslíci se rychle vzpamatovali a uzavřeli králi cestu. Zaútočili na jeho armádu a rozdrtili ji jako obilné zrnko mezi mlýnskými kameny. Tak skončil první král Qerenie.

Zanechal po sobě maličkého syna Antasala, který ale ještě neměl věk na to, aby se stal králem. Vládu za něj proto převzal jeho strýc Wahar. Ve jménu svého bratra a jeho následníka vedl pak Wahar další boje proti trpasličím nájezdníkům. A dařilo se mu lépe než Bawarovi. Nejprve získal střední Qerenii – úrodný pás podhůří s městy Teronem, Wurmem a Duvaramem. Města opevnil a vedl výpady do hor. Po dlouhých létech urputných bojů v horských průsmycích nakonec trpaslíky přece jen z říše vystrnadil a obnovil v zemi mír.

Elleu, ženu svého bratra, si po návratu z války vzal za svoji manželku a již dospělého synovce Antasala oženil s Ginien ze silného rodu Duramů. Starý Wahar se ale nikdy nechtěl vzdát bojů, a tak i přes svůj věk vytáhl proti menším tlupám trpaslíků, kteří tu a tam útočili na severní hraniční tábory království. Wahar prošel mnoha boji, z leckterých bitev vyvázl z těžkými zraněními, ale přesto se nakonec vždy postavil na nohy s mečem v ruce. Jenže tentokrát mu bohové nakloněni nebyli. V krátké šarvátce s nepočetnou družinou trpaslíků dostal zásah otráveným šípem a do tábora se už vrátil na štítě.

Antasal svého strýce oplakal, ale nebyl tak pomstychtivý jako jeho otec nebo strýc. Prvním rozhodnutím, které po své korunovaci učinil, bylo vyslání poslů k trpasličím vůdcům. Poselstvo s sebou neslo návrh na ustanovení hranic a podmínky smíru. Vyslanci se setkali s vojevůdcem Iruguem, který podmínky přijal a dokonce se s vyslanci vydal na cestu do Teronu, aby se s králem Antasalem osobně setkal. Tak Qerenie po dlouhých létech dosáhla opět míru a navíc na dlouhou dobu získala spojence.