Zaplály ohně na východě, severní vítr z hor přilétl,
vzduly se vody jižního moře, v západních zemích svět rozkvetl.
O dúndarech zmiňoval se již spis Ariumův, avšak dotkl se jen letmo toho rodu. Já měl jsem mnohem blíže k jedné z těchto bytostí, jež po světě známa je pod jménem Garaël Mudrc, v jazyce qerenijském tak řečený Faigras. Poněvadž postupy mé v poznání tohoto jedince kořeny mají v našem přátelství a ty prvé okamžiky našeho sblížení Garaëla ve své podstatě definují, nutno je začít vyprávění od začátku samého, tedy v Panodě, městě královském na pobřeží…
Už je to mnoho Věků, co pan rytíř ze Skřivy držel ochrannou ruku nad úvozem v Zálesí. Za jeho panování tudy projížděli kupci z Danvadu na jih a byť bylo v těch dobách zbojníků po lesích nespočet, žádný si netroufl usadit se právě v Zálesí. Pak ale na smrt nemocná žena rytířova porodila mu znenadání syna, kterému dali jméno Borovist. Matka zemřela porodní bábě v náruči a synka tak vychoval otec sám. Borovistovi ale nebylo dáno zdědit Skřivu po svém…
Listoví darganské V temnejch lesích vod Tyrnu až po Erad a vod Liahu až k Ronhu žije všeliká drobnost zvířecí, ba i stromové tu život jako dyž mají, šak komu by se chtělo do těchle koutů zemskejch zavítat, s nedobrou by se potejkal, esli by vůbec z kraje toho zaživa vyváznul. Už vod těch časův, co Monsalvad stojí, povídá se po lidích, že nejsou to enem bludičky a víly lesní, co se po paloucích v temnym hvozdu honějí, ale aj dejaká stvůra nelidská potkat…
Netrvalo dlouho a Almérionem prošla válka. Ale byla to válka bohůa jejím bojištěm nebyla pole ani louky. Válka se odehrávala vysoko v mracích a byl to věk velkých bitev a také to byl věk, kdy na svět přišli Draci. Vše začalo zprávou, kterou přinesl Denneh z Hor deště. Přihnal se jednoho deštivého dne na Numbiram a zvolal: „Z Khiellënova sídla vycházejí monstra a šíří kolem hor strach. Domovy lidí navštívila smrt a ti kteří přežili, utekli na východ a…
Nedlouho po Ahaurově soudu sešli se bohové znovu na Numbiramu, aby vyslechli Furamarova slova. Jen Khiellën nepřišel – vzkázal otci po jednom ze svých tvorů, jež mu sloužili, že má příliš mnoho práce a raději se bude věnovat lidem v údolích, než aby vysedával na horských hřebenech. Furamar byl touto zprávou zarmoucen, nemohl však svého syna nutit. V jedné věci měl totiž Khiellën pravdu – lidem se věnoval více než jiní bohové. Jenže právě tato oddanost…
Rraold byl mocným kouzelníkem a Ahaur byl jeho dobrým žákem. V mnohém pak Rraolda předčil, ale vždy o něm mluvil jako o svém učiteli. Ahaur miloval Umění, celé dny bádal ve svých i Rraoldových zápisech a neustále objevoval nová, nepoznaná zákoutí magických sil. V této zálibě si rozuměl s Khiellënem – často spolu dlouze hovořili o zatím nedosažených možnostech Umění a zapomínali na to, kým jsou. Furamar poznal, že Ahaur příliš rychle získává znalosti…
Furamar usedl na stolec, kterému se tehdy říkalo Numbiram a který byl postaven na nejvyšší hoře v srdci Almérionu. Shlížel na svět, jenž stvořil a byl spokojen. Jeho přítel Rraold pobýval ještě v lesích a učil své děti vlastní moudrosti, Furamar však přemýšlel nad celým dílem. Ze svého stolce mohl vidět až na samý kraj světa, kde se mohutné vody oceánu náhle propadaly v divoký nekonečný pád. Jeho zrak však nyní spočíval na jižních lesích. Jakýsi…
Furamar kráčel devět dní a po stejnou dobu nepromluvil jediného slova. První den slýchával ještě z dáli hlasy žen a dětí ve vesnicích, druhý den zaslechl tu a tam z lesů hovor mužů na lovu, třetího dne vystoupil do hor a jeho společníky byli jen ptáci. Čtvrtý den prošel průsmykem a v uších mu hučel vítr. Pátý den sešel do údolí a pod jeho kroky bublala horská bystřina. Šestého dne jen jeho kročeje v kamení rušily ticho kolem, sedmý den přišel na poušť…
V dobách, kdy lidé přecházeli hory z východu na západ, šel mezi jinými také muž a ten se jmenoval Adir. Býval vládcem v malé zemi, kterou pohltila poušť, a tak nyní se svým lidem hledal nový domov tam, kam směřovaly zástupy velkého krále Antasala II. Ve dnech, kdy tábořily průvody u Velké řeky, zalíbilo se Adirovi i jeho bratrům v tom kraji pod Eldui Mindol a řekli svému lidu, že dále na západ již nepůjdou. Dalšího dne odešli na jih, do hor. V místě, kde…
Elfské děti znají hodně povídaček, kterými je strašily jejich rodiče, když nechtěly poslouchat. Ale nejděsivějším z příběhů je ten o Dhur-drúovi. Je to příběh o tom, jak se temné síly vždy obrátí proti lidem, ať už jsou dobří nebo zlí. Jako všechny temné příběhy, i tento začíná již velice dávno za prvních Věků, kdy ještě na světě bylo málo měst a naopak více hvozdů. Elfové v těch dobách ztěžka dobývali každičký kousek lesa a měli radost…